Můj malý anděl,
tenkrát v bouři,
polámal si křídla
zřejmě…
Promáčel se až na kůži,
pak někde v koutku usychal
a úplně zapomněl,
seděl, pak jen zavzdychal,
co vlastně dělat měl..
Pak dlouho snil,
že létá
a nevnímal,
seděl, plakal,
pak zase spal..
Přešla bouřka,
přešel déšť,
křídla už suchá měl,
ale létat snad on zapomněl..
Za tu chvíli pozbyl sil,
neví, kam letět,
kde má být a kde předtím byl..
A já tu cestu nevím..
Poznámky jsem si nepsala…
Neumím jít naproti
v další bouřce a zas sama..
Soška z hlíny
Jsem jako soška
uplácaná z mokré hlíny,
na rukách
obtisky kapradí,
nejsladčí trs
mezi hroznovými víny,
slunce,
co nikdy nezradí...
Umírám touhou,
když mizí stíny,
zalitá
měsíčním svitem stříbrným,
toužím sama
mezi svými,
jen hvězdy to ví
a já to vím..
Jsem jako koryto
prudké řeky,
jež zná svůj směr
a cíl,
jsem chrám
uzamčený navěky,
déšť,
jemuž ubývá čas i sil..
Jsem jako pyramida
zasazená v dunách,
ztracená
navždy v poušti,
s myšlenkami
v mořských vlnách,
když paprsky sluneční
se k zemi spouští...
Jsem...
Závidím...
Závidím dešti..
sílu má
a přitom
po kapkách mizí..
Závidím duhám
barvy,
co nutí tě hledět
s úsměvem do nebe..
Závidím vločkám,
krajkoví z oblaků,
zahřeje duši,
přitom však zebe..
Závidím slunci,
kdy chce tě pohladí
paprskem zlatavým,
to nebolí, nevadí…
Závidím i kapkám rosy,
v trávě a na nohách,
které jsou bosy
na chvilku zazáří..
Neptá se, dotkne se,
zahřeje, ochladí..
Nemusí, neřeší,
miluje a pak zase jde…
Se šrámem na duši..
Se šrámem na duši,
s bolestí v srdci,
špatně se jde,
špatně se vrací,
odraz můj v zrcadle
prostě se ztrácí..
Chtěla bych jít,
beze slz
chtěla bych říct
beze slov,
nechte mě žít
tak jak chci já,
nechtě mě být
tou holkou,
co jsem si přála,
něčí princeznou,
v šatech a v závoji
na tu jsem si hrála..
co se nebojí,
a co se smála..
Jen takovej pocit...
Někdy mám prostě
takovej pocit,
jen takovej
zlej pocit,
že to,
co se tu děje
už tu jednou bylo..
On už se nikdy nezasměje..
Jen takovej pocit,
jako je daja vu,
jen takovej pocit,
a ten kluk
snad tiše spí…
Jen takovej pocit,
zas deja vu,
to už tu bylo,
a zvony zní…
A já mám zas takovej pocit,
že nic se nevrátí,
jen malé daju vu,
usnul a noc se krátí,
prosím, ať jen spí..
Žádné komentáře:
Okomentovat