.. zvláštní.. všechno je tak zvláštní.. někdy si člověk myslí, že právě došel, kam chtěl a pak zjistí, že ta cesta je a bude mnohem mnohem delší.. to, co se zdálo být cílem je jen zastávka pro načerpání nových sil... pro rozhodnutí, pro změnu směru..a tím pádem se vlastně všechno mění..


.. všechno je tak trochu zamotané.. přesně tohle mi teď blesklo hlavou.. nevím, jestli zamotané je to správné slovo, ale nic, co se mi kdy stalo se nestalo jen tak a zbytečně..
všechno mělo svůj účel a všechno mi dovedlo k dalšímu poznání.. třeba jen otevřelo oči, třeba jen donutilo se rozhlédnout, třeba jen se zastavit a změnit úhel pohledu..
žádné setkání není náhodné a každá špatná zkušenost přinese naopak něco dobrého.. jen to poznat, jen toho umět využít a jít dál..
.. jen občas pořád čekám na tu ruku..  

...

.. jdu
a nevím kam
čekám...
a nevím nač..
ruku dám
a nechám se vést..
slepá se zdám..
třeba podle hvězd..
vysokou trávou
mokrou od ranní rosy
noční bouřky
deště
nebo slzí..
od smíchu
od pláče,
duha tu mizí..
jsem potichu
křičím
vyslovuji slova
neposloucháš
a někdo cizí
vidí co oči mé
přes víčka zavřené
...




....

"I cesta je cíl"

.. kdysi dávno jsem si tohle napsala na blog a teď znovu slyšela..
jen nevím, jestli jsou všechny cesty správné a jestli není na některých křižovatkách nutná mapa..


Podej mi ruku a půjdu...


...

ale... nechoď přede mnou, nemusela bych tě následovat, nechoď za mnou, nemusel bys mi stačit.. pojď prostě vedle mě .. a dej mi ruku...

...

.. jak zrnko písku
na nekonečné pláži,
jak kapka vody
v oceánu slz
jak hvězda
na černém nebi
jak dlaň
ve tvé dlani..
sama si připadám
a přitom
obklopená všemi..

...

.. jen jeden krok,
možná to vypadá,
že nad propastí..
jen jeden krok
a cesta bude jiná..
jen jeden krok
a ty bojíš se otevřít oči
a šlápnout.. 
na druhou stranu
do mokré trávy,
na horký kámen,
na zlatý písek
na cestičku plnou kamení..
možná by jen stačilo
zachytit se něčí dlaně
a jít... 


...

Anděl..

Potkala jsem anděla,
stál na kopci v dešti..
bez křídel..
..pohled do nebe
a provazy kapek
na tvář
kterou znám..
Podal mi ruce
a držel v dlaních mé..
já bála se pohnout
a přijít o tu chvíli..
blesky, co křižovaly nebe
osvětlily  naše tváře
mlčela jsem,
nechtěla odejít,
nechtěla skončit tu chvíli,
nechtěla  být za lháře..
chtěla jen obejmout,
jen držet v náručí,
zmoknout s ním,
odejít
prsty se mi chvěly
a když klouzaly z jeho dlaní
chtěla jsem zachytit tu chvíli
a vědět,
co nedá se o to přijít..
o setkání s andělem
co umí pohladit
pohledem
slovem
očima
a nebem,
kde místo slunce
i blesky jsou..

.. nemůžeš vlastnit hvězdu,
nemůžeš se dotknout slunce,
nemůžeš spoutat vítr
a nemůžeš zastavit řeku..



ale andělovi můžeš zlomit křídla...



.....

.. žádné setkání není náhodné a každý člověk, co ti přijde do života ti má něco ukázat..
vím.. vím to.. vím, že to víš i ty.. 
celý život se skládá z kroků, které na sobě nejsou závislé.. jen tě posouvají dál a dál.. a pak.. přijde křižovatka, přijde jich víc.. a pak najednou je ten jeden malý krok strašně důležitý.. cesta vede vpravo i vlevo.. a ty nevíš, která je ta správná a která tě dovede k tvému snu.. zavři oči, zatoč se a vykroč.. tam kam tě táhne srdce, bez rozumu, bez ohlížení na ostatní.. 
.. a jestli to byla chyba.. bude další křižovatka a ty silnější o další zkušenost...

.. někdy stačí vteřina a všechno je jinak.. říkej co cítíš, říkej co chceš..  chtěj to slyšet, chtěj to vidět, chtěj to cítit..

.. seděla jsem v trávě a dívala se na hvězdy a říkala si, jestli vidíš ty samé.. jestli koukáš na tu stejnou a jestli cítíš to co já...


...