Nechtěj slyšet pravdu,
když bolí víc jak lež...
nechtěj dotyk rtů,
když pak procitneš,
nechtěj se smát,
když slzami to končí,
nechtěj si hrát
a nechtěj ruku mou,
když slunce jde spát,
a zase mizí tmou
nechtěj mě znát,
když měsíc odchází,
nechtěj říkat slova,
když ti neschází,
nechtěj být mnou,
jsi přece jinačí...
nechtěj být součástí
něčeho, co neznáš
nechtěj být můj
když to pak zas vzdáš.
nechtěj...?
možná jen jednu věc,
chci abys chtěl..
má moje jméno.. láska..

i když ...
chtěj všechno, co chci já...
a věř,
život není sázka...


.................................

.. dlaně spojené,
pohled do očí,
úsměv,
hlava se zatočí...
jen chvilka
a vím
jen dotek
a vím
jen pohled
a vím
co vidět jsem nechtěla..
nemohla..
nesměla..

slova
co ublíží
zradí
a poníží
neslyším
nevnímám

teď vím
co mám


...

.. i chyby jsou nutné, protože kdo nedělá chyby, nedělá nic.. každá chyba tě někam posune, na cestě, kterou si myslíš, že jdeš správně se stane třeba jen malou odbočkou a je na tobě, jestli se vrátíš nebo si vyšlapeš  trávou jinou cestičku... i když bude ze začátku vypadat proti té původní jako úzká, nevyzkoušená a nejistá... kdo by opustil dálnici kvůli polní cestě? ten kdo se řídí srdcem a ne rozumem..

a jak nedávno někdo napsal... někdy člověk musí zapomenout na člověka na kterém mu záleží, aby mohl přijít člověk, kterému bude záležet na něm... a pak zjistí, že vlastně všechno bylo úplně jinak..


....