Kapka,
co stéká tu
pomalu po okně
umí i švihnout po tváři,
když hnaná větrem
chce schovat se do trávy,
kde jako slza zazáří..
A slunce, co umí
vysušit kapky na květech,
když stvoly se k sobě skloní
a rosa skápne dolů,
už zase zapadá..
Jak slzy po letech
kdo tomu nerozumí,
pláče tu nebe
a prostě prší,
promáčí květy, trávu i tebe
a moje slzy
ty nikdy neusuší..
Prstem chci setřít
tu maličkou kapičku na tváří
co zanechala lesklou stopu
než zmizela zas v trávě,
nepláču, jen prší, ty lháři,
začalo právě..
Něco kape z nebe
něco z mých očí,
déšť pomalu mizí
a v duze, co tančí mezi kapkami
poznávám sebe
a svět se stejně točí
i když je mi teď cizí…
