Pomalu se snáší k zemi
jako okvětní lístky jabloní
lži,
co nemají důvod
být tady..
A potichu se snáší k zemi
jako chmýří pampelišek
slzy,
co nemají důvod
téct po tvé tváři…
A pomalu klesají
pomalu namáčí
listy v mém snáři..
Pomalu usínám
potichu mizím,
být mezi lháři
neumím,
bolest tu sklízím..
Skrz řasy
přivřených víček
sleduji jak se k zemi snáší
chmýří bílých pampelišek
okvětní plátky kopretin,
na trávu padá rosa,
na zem stín…
Na mě padá pravda,
lež,
na mě padá všechno,
prosím běž..
Za mnou…
Žádné komentáře:
Okomentovat