sobota 4. září 2010

Bojíš se podívat,
do tváře s úsměvem,
tak koukni se do nebe
skrz řasy zmáčené
slzami a deštěm..
Uvidíš jen sebe,
hvězdy, co padají..
v noci, kdy sny se ti
ztrácejí, nezdají..
Bojíš se procitnout
a přitom ten pocit,
neztratíš, není snem,
nespíš a nevnímáš
nocí dnem..
Nic se tu nemění,
láska už nemizí
umí se schovávat
jen není vidět tam, 
kde chceš ji mít.
Stačí se podívat,
podívat do nebe
chceš? tak stačí snít
a kapka deště, 
co nebolí, nezebe
není vločkou přece
zatím tu nemrzne 
a ani nebude
padne ti na tvář,
přistane na tebe
jak voda v řece
zmizí  pak s proudem,
a z hvězdy zbyde jen zář..
Teplá a příjemná
nemusíš dívat se
skrz řasy smáčené
uvidíš, ucítíš
nemusíš mluvit
a stejně víš,
co chtěla jsem říct...

...