Křišťálova váza,
v níž odkvétají bílé konvalinky...
Sešit plný slov
a v něm předtištěné bílé linky,
leží tu pod okvětními
lístky opadaných květů...
Na slova lásky,
stačilo napsat jednu větu,
Hlavně teď nerozmaž
ta slova plná krásy,
setři kapky na deskách,
na tváři šimrají tě vlasy..
Vzpomeň si na toho,
kdo ti je psal,
tenkrát s láskou a nadějí,
všechno ti dal..
Křišťálová váza,
v ní bílé kopretiny,
papír zněsvěcený slovy,
přiznání plné viny,
leží tu pod vrstvou
jemného prachu,
setři ta slova..
Jde zbavit se strachu?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat