Jen jednou...
Jen jedno smět spatřit
modrou oázu v poušti,
na chvíli ucítit
chladný déšť na tváři..
Proč vlastně zrada
nikdy se neodpouští?
Tak přečti si poslední
řádky ve snáři..
Jen jednou se přitiskni
k mé rozpálené kůži,
líbej mou tvář
a postav chrám z nadějí..
Naposled přivoň si
k rozkvetlé růži
a řekni, proč vlastně
děti lhát nesmějí?
Tak líbej mé rty
a hlaď mou duši..
Přivři oči
a přivolej sny..
"Psst.."
i smích nás teď ruší..
spočítej noci a spočítej dny..
a zrada se nikdy neodpouští...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat