.. jdu
a nevím kam
čekám...
a nevím nač..
ruku dám
a nechám se vést..
slepá se zdám..
třeba podle hvězd..
vysokou trávou
mokrou od ranní rosy
noční bouřky
deště
nebo slzí..
od smíchu
od pláče,
duha tu mizí..
jsem potichu
křičím
vyslovuji slova
neposloucháš
a někdo cizí
vidí co oči mé
přes víčka zavřené
...




....

"I cesta je cíl"

.. kdysi dávno jsem si tohle napsala na blog a teď znovu slyšela..
jen nevím, jestli jsou všechny cesty správné a jestli není na některých křižovatkách nutná mapa..


Podej mi ruku a půjdu...


...

ale... nechoď přede mnou, nemusela bych tě následovat, nechoď za mnou, nemusel bys mi stačit.. pojď prostě vedle mě .. a dej mi ruku...

...

.. jak zrnko písku
na nekonečné pláži,
jak kapka vody
v oceánu slz
jak hvězda
na černém nebi
jak dlaň
ve tvé dlani..
sama si připadám
a přitom
obklopená všemi..

...

.. jen jeden krok,
možná to vypadá,
že nad propastí..
jen jeden krok
a cesta bude jiná..
jen jeden krok
a ty bojíš se otevřít oči
a šlápnout.. 
na druhou stranu
do mokré trávy,
na horký kámen,
na zlatý písek
na cestičku plnou kamení..
možná by jen stačilo
zachytit se něčí dlaně
a jít... 


...

Anděl..

Potkala jsem anděla,
stál na kopci v dešti..
bez křídel..
..pohled do nebe
a provazy kapek
na tvář
kterou znám..
Podal mi ruce
a držel v dlaních mé..
já bála se pohnout
a přijít o tu chvíli..
blesky, co křižovaly nebe
osvětlily  naše tváře
mlčela jsem,
nechtěla odejít,
nechtěla skončit tu chvíli,
nechtěla  být za lháře..
chtěla jen obejmout,
jen držet v náručí,
zmoknout s ním,
odejít
prsty se mi chvěly
a když klouzaly z jeho dlaní
chtěla jsem zachytit tu chvíli
a vědět,
co nedá se o to přijít..
o setkání s andělem
co umí pohladit
pohledem
slovem
očima
a nebem,
kde místo slunce
i blesky jsou..

.. nemůžeš vlastnit hvězdu,
nemůžeš se dotknout slunce,
nemůžeš spoutat vítr
a nemůžeš zastavit řeku..



ale andělovi můžeš zlomit křídla...



.....

.. žádné setkání není náhodné a každý člověk, co ti přijde do života ti má něco ukázat..
vím.. vím to.. vím, že to víš i ty.. 
celý život se skládá z kroků, které na sobě nejsou závislé.. jen tě posouvají dál a dál.. a pak.. přijde křižovatka, přijde jich víc.. a pak najednou je ten jeden malý krok strašně důležitý.. cesta vede vpravo i vlevo.. a ty nevíš, která je ta správná a která tě dovede k tvému snu.. zavři oči, zatoč se a vykroč.. tam kam tě táhne srdce, bez rozumu, bez ohlížení na ostatní.. 
.. a jestli to byla chyba.. bude další křižovatka a ty silnější o další zkušenost...

.. někdy stačí vteřina a všechno je jinak.. říkej co cítíš, říkej co chceš..  chtěj to slyšet, chtěj to vidět, chtěj to cítit..

.. seděla jsem v trávě a dívala se na hvězdy a říkala si, jestli vidíš ty samé.. jestli koukáš na tu stejnou a jestli cítíš to co já...


...

...po cestě z písku
po cestě z vloček
potokem slzí
korytem řek
já jdu
s tebou, sama
bez bot
s křídly
nahá
smutná
s úsměvem
s vinnou
ve dne
ve snu..


....

.. mám zvláštní pocit, že nejde dosáhnout konečné verze vlastního snu.. celou dobu po něčem toužím, chci to.. jdu za tím, čekám, prosím.. a když to mám.. je to málo.. potřebuji víc a jinak.. a potřebuji jít dál..

....

"Proč to, co je pro někoho důležité, vždycky vidí jen ti ostatní a on ne.."

...

Deník princezny... klik na další blog...

a zase píšu...
...

...stříbrnou nití
křídla mám spoutaná
stříbrnou nití
na uzel svázaná...
v dešti a pod peřím
s kapkami schoulená
v bouřce a pod nebem..
duhou jsem 

láskou jsem..
jsem sebou
a přitom i  tvým snem...
..stříbrnou nití
paprskem měsíčním
stříbrnou nití
křídla mám spoutaná...
v trávě tu sním
a počítám perly rosy
chci být tvým andělem
jak řekl mi kdosi
nejsem tou,
jakou vidí mě lidé
ale takovou 
jakou tě vidíš mě ty..
andělem bez křídel
co umí plnit sny..


...

".. jak snadné je změnit svůj život
jak snadné je otevřít dveře, když od nich máš klíč,
ale jak těžké je odhodlat se, 
když nevíš, co za nimi je..
a když slyšíš ze všech stran "to nesmíš"..
někdy stačí jen malý krok a všechno může být jinak..
stačí jen přebrat zodpovědnost za svůj život 
a vědět, že to co uděláš, děláš pro to, že chceš,
a že víš, co děláš..
bez ohledu na rady..bez ohledu na jiné..
je to jen tvůj život..
zkušenost je nepřenosná a pokud neuděláš, 
co cítíš, že je správné, 
do konce života si budeš vyčítat, 
žes přišel o něco, co mohlo být štěstí.."


....

Malou hebkou dlaní
hladíš mou tvář,
když jde na tebe spaní..
schoulená, přitisklá
za ruku držíš se
"maminko, buď tu"..
jsem šťastná, že tě mám,
všechno co bylo,
za tohle stálo..
jen TY.. moje holčička
tvůj úsměv znám,
tvoje slzy, tvoji radost,
i když zlobím se,
ty svádíš mi k hrám..


Miluji Tě Nikolko jako nic na světě.. miluji tě už 5 let a vlastně navíc i těch 9 měsíců, co jsem tě nosila v bříšku..
Krásné narozeniny..


Jsi moje štěstí, jsi můj poklad, jsi moje všechno... 

15.2. 2006 byl den, který se nedá zapomenout.. byl to den, kdy se změnil můj život, kdy jsem dostala do rukou tebe a kdy jsem zjistila, jak všechno může být jiné.. pro svět jsem možná jen jeden malý člověk.. ale pro Tebe jsem celý svět... 

...

Vzít jen tak olejové barvy
a kus bílého plátna,
prstem a s kusem fantazie
po plátně
a po tvém těle..
Kreslím a zatajuji dech
po tváři, po hrudi
po nocích
v oblacích
maluji
hladím...
nic o tom všem vlastně nevím
jen barvy, co mám
jsou moje a
ty svádíš mi k hrám..
Barvičky na dlani
otisky na tváři, láska a tvoje sny
je noc, ale spaní
není to, co já chci, noci a dny
maluji
hladím..
Nemluvím
neřeším
maluji
nebo sním..
Barvičky na plátně, na zemi
na těle,
všude kde vidím kus tebe
maluji
hladím..


...