.. láska není jen slovo..
není jen přelud..
nemizí s prvními kapkami deště
a s padajícími vločkami..
když to nedovolíte..

myslela jsem, že je to jen slovo,
označující stav,
který si přivodíme touhou být s někým..

ale ne...


všichni se rodíme s dírou v srdci a hledáme toho,
kým ji můžeme zaplnit..
pokud přesně nepasuje, 
vypadne 
a musíte hledat znovu..
do správných dveří správný klíč..
jako dva kousky puzzle 
musí zapadat ona a on..

pak můžete říct, co je láska..
až ten druhý přesně vyplní
tu díru a  vaše srdce ...
pak už se nikdy nehne..


a pak víte, co je láska...

,,,

.. a právě padá..
.. hvězda z nebe..
...vločka...
...co studí a zebe..
... padá a roztává na tvojí tváři..

kapky, co stékají,
po skle a po polštáři,
nejsou jen kapkami..
slzami..
vločkami..
vodou..
Na listu ve snáři
jen pár slov,
co smysl nedají
bez hvězdy a v čase,
kdy se sny nezdají..

...

Pohádkové Vánoce vám všem přeji.. splnění všech tajných snů a tužeb.. ať vám Ježíšek přinese všechny dárky, o kterých sníte a splní i  nevyslovená přání.. a jestli se tohle všechno nepovede v tenhle jeden den, tak ještě navíc hodně štěstí do nového roku, ve kterém se ta přání určitě vyplní.. vám všem, stejně jako mně.. stačí si jen správně přát :)

...

Neptej se..
prosím jen beze slov..
neptej se..
proč jdu bosa
proč v písku
jsou stopy mých nohou
neptej se..
tys zlomil mi moje křídla
a já musím ted´sama
po cestě
kde kamení do chodidel bolí
neptej se..
proč už nelétám
já nejdřív nechtěla
uletět, odejít..
a pak bez křídel
nejde to zpátky vzít..


....

Zavři oči,
podej ruku,
věř mi přeci,
že všechno není,
takovým
jakým se zdá..
Nemluv
a nedívej,
do ticha
ruku dej,
neboj se,
cesta tam je..
Kamením
slzami
potokem
cestami
půjdu
a ty  půjdeš
se mnou..
Slzami
kapkami
větrem
pod hvězdami
cestou
co nevede
rovnou..


....

Přála jsem si začít iluzi, 
chtěla jsem,
aby splnil se mi sen..
A teď, když to mám,
nevím, co s tím..
Iluze na jeden den,
která nemůže se stát realitou..
Co s tím?

Bojíš se podívat,
do tváře s úsměvem,
tak koukni se do nebe
skrz řasy zmáčené
slzami a deštěm..
Uvidíš jen sebe,
hvězdy, co padají..
v noci, kdy sny se ti
ztrácejí, nezdají..
Bojíš se procitnout
a přitom ten pocit,
neztratíš, není snem,
nespíš a nevnímáš
nocí dnem..
Nic se tu nemění,
láska už nemizí
umí se schovávat
jen není vidět tam, 
kde chceš ji mít.
Stačí se podívat,
podívat do nebe
chceš? tak stačí snít
a kapka deště, 
co nebolí, nezebe
není vločkou přece
zatím tu nemrzne 
a ani nebude
padne ti na tvář,
přistane na tebe
jak voda v řece
zmizí  pak s proudem,
a z hvězdy zbyde jen zář..
Teplá a příjemná
nemusíš dívat se
skrz řasy smáčené
uvidíš, ucítíš
nemusíš mluvit
a stejně víš,
co chtěla jsem říct...

...

Zázraky se dějí každý den, jen si to musíme připustit...

...

Stačí si jen přát,
stačí jen vyslovit své přání
je to tak jednoduché
a najednou věci, co nebyly,
jsou snadno k mání...


Stačí si jen správně přát
a všechno se splní,
neprší.. a přesto
mám kapky v dlani..


Stačilo si jen přát...
Tak kdo ti brání?
Stačí to jen vyslovit
a chtít.. 
stačí mít přání..


...

Zapomněla jsem, co znamená mít rád, co znamená milovat..myslím, tak opravdu z lásky.. zcela bezpodmínečně.. všechno to nejsou jen slova, i když... na začátku všeho stojí slovo.. kterým se dá ublížit, kterým se dá pohladit.. a i tím hloupým slovem jsem se cítila být zraněná.. slovem, které jsem nepoužila já.. takže všechno znovu a jinak..
Jediný člověk, kterého miluji úplně nejvíc a bez jakýchkoliv podmínek, je Nikolka.. tahle láska nejde zničit nikdy, ničím a nijak.. a s tím se dá žít...

...

Neumím povědět,
neumím zakřičet,
pravdu, 
co tebe, mne 
opravdu bolí..
Neumím pošeptat,
neumím zavolat,
slova,
co samotná,
otevřou cestu cest,
jako to v knize mé,
opravdu napsáno stojí...
Bojím se promluvit,
bojím se otevřít,
listuji po stránkách,
a pak najednou..
jedna tu chybí..

...

Slova, co šeptají,
kluci, co nevědí,
že láska je němá..
Slova, co po větru,
vzlétají k oblakům,
pletou se do ticha,
pravdě i tajným snům,
slova, co neumíš
zakřičet do ucha,
možná, že smí se to,
nahlas to vyslovit,
nahlas to vykřičet,
možná se nemá...
Pak možná není cit,
to co se volá... 

...

Slíbil jsi..
Prosil jsi..
Mě, sebe, anděly..
Nebyl jsi sám..
Já vím,
já znám
touhu tvou, lásku tvou..
Jsi samý flám,
jen abys nemusel

pravdu říct..
Dnem i tmou
já nechápu,
asi sním
možná spím..
Naděje si dělám
a přitom
já jsem sama, ty jsi sám
a já ten důvod asi znám
a o to víc to bolí..

...

Vrátila jsem se.. ke psaní, ke slovům, k básním.. popravdě, chybělo mi to.. sice jsem nahradila slova fotkami, ale i tak.. pořád mám co říct, někdy je to k pláči, někdy k smíchu... tak třeba se to tu začně zase pomalu plnit, až někdy nakouknete..


jen škoda, 
že nejde vrátit čas..
ale nebýt tebe,
nebylo ani nás.. 


čas se ale nikdy nevrací,
jen v srdci zůstane každý okamžik,
bolest se nikdy neztrácí
a ze smíchu se stane vzlyk.. 


...

Kapky...

Kapka,

co stéká tu

pomalu po okně

umí i švihnout po tváři,

když hnaná větrem

chce schovat se do trávy,

kde jako slza zazáří..

A slunce, co umí

vysušit kapky na květech,

když stvoly se k sobě skloní

a rosa skápne dolů,

už zase zapadá..

Jak slzy po letech

kdo tomu nerozumí,

pláče tu nebe

a prostě prší,

promáčí květy, trávu i tebe

a moje slzy

ty nikdy neusuší..

Prstem chci setřít

tu maličkou kapičku na tváří

co zanechala lesklou stopu

než zmizela zas v trávě,

nepláču, jen prší, ty lháři,

začalo právě..

Něco kape z nebe

něco z mých očí,

déšť pomalu mizí

a v duze, co tančí mezi kapkami

poznávám sebe

a svět se stejně točí

i když je mi teď cizí…